Tak nějak to je...

12. října 2012 v 15:07
Naivita je věc hrozná,
Nevěřil bys, jak se cítim sama,
Jako kdybys odjel někam do neznáma.
A to jen, že jsem tě viděla s jinou,
Možná to nebylo mojí ani tvojí vinou.
Možná to udělala ta holka schválně,
Aby mě od tebe držela dále
A okolo prstu tě měla omotaného stále.
Tomu už se blbě věří,
Čas na hodinkách stále běží,
Nemůžu dál věřit v nemožné,
Protože si pak už vážně připadám nemožně.
Utíká mi pak realita,
Začínám věřit snům krásným,
Budík mi dál vesele tiká,
A řiká si ''Jednou doopravdy zazvonim''
Nebudu moct sníti stále,
Mám ti ještě věřit dále?
Tváříš se, že máš mě rád,
Pak jsi sotva kamarád.
Od ní je to sviňárna na všechny strany,
Ještě se dejte zas dohromady.
Nebudu jediná, kdo bude zrazen,
Už to dál neřešim, jen říci Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama